Liptovská rapsódie II – pocta K. O. Hrubému
| Rubrika Výstavy | |
Autoři: profesor K. O. Hrubý, Bohuslava Maříková, Miroslav Myška, Petr Sikula, Miroslav Sychra, Dana Vitásková
Profesor K. O. Hrubý působil od padesátých do sedmdesátých let minulého století na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně na oddělení fotografie. Na začátku sedmdesátých let zrealizoval experiment, spočívající v tom, že své žáky uvedl do prostředí, které neznali, kde nikdy nebyli – do Liptovské Tepličky, dědiny pod severním úbočím Kráľovy hoľe.
Úkol zněl: ne popis, ale emotivně působivá interpretace prostředí, atmosféry a života. Každý měl vytvořit cyklus fotografií a zároveň práce všech žáků měly tvořit myšlenkově ucelený a jednotný pohled pod vnější obraz skutečnosti. Experiment se podařil a v únoru roku 1972 se v Domě pánů z Kunštátu, v kabinetu J. Funka, konala výstava, která měla velký ohlas jak u odborné, tak laické veřejnosti.
Po 40 letech se sešlo pět účastníků tehdejšího experimentu a rozhodli se znovu vystavit fotografie z Liptovské Tepličky spolu s fotografiemi svého profesora.
Liptovská rapsódie II je emotivně působivá interpretace prostředí, atmosféry a života lidí jedné téměř ztracené slovenské dědiny pod severním úbočím Kráłovy hole na začátku sedmdesátých let dvacátého století.
Výstava je uměleckým a historickým dokumentem doby.
Bohuslava Maříková /Galerie Nahoře, České Budějovice/
Dominantou východní části Nízkých Tater je
V období tzv. goralské kolonizace v 17. století vznikla i Liptovská Teplička. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1634.
Název obce je odvozen od potoka Teplica, který nezamrzá ani v zimě. Na začátku dvacátého století se k původnímu názvu Teplička přidal atribut „Liptovská“. Tento název obce se používá dodnes.
Profesor Karel Otto Hrubý /1916–1998/
Fotograf a pedagog, výrazná osobnost československé fotografie dvacátého století.
Po absolvování gymnázia ve Znojmě začal studovat práva na Karlově univerzitě v Praze, které přerušilo uzavření vysokých škol za okupace. Po válce se ke studiu práv již nevrátil. Začal se věnovat fotografii. Pracoval v brněnské Rovnosti a v časopise Květy. V roce 1952 přijal místo profesora fotografie na Škole uměleckých řemesel v Brně a setrval zde až do roku 1977. K. O. Hrubý byl vynikající krajinář. Zajímal se o lidové umění a zvyklosti Oravy, Liptova a Pováží. V roce 1959 stál u zrodu Fotografického kabinetu J. Funkeho v Domě pánů z Kunštátu, v roce 1969 spoluzakládal Svaz českých fotografů. Podílel se i na založení Institutu výtvarné fotografie. Fotografie K. O. Hrubého měli možnost vidět diváci v mnoha světových metropolích. Je autorem řady obrazových publikací. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Moravské galerie v Brně i dalších českých galeriích. Svojí tvůrčí, pedagogickou a organizační činností se podílel na rozvoji československé tvůrčí fotografie.
Absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu /obor fotografie/ v Brně /1969–1973/.
Od roku 1975 žije v Českých Budějovicích. V roce 1978 se stala metodičkou pro výtvarné obory v Okresním kulturním středisku v Č. Budějovicích a od roku 1993 pracuje ve svobodném povolání jako fotografka. V 90. letech 20. stol. dokumentovala život krajanů v Rumunském Banátu a Chorvatském Daruvaru ve spolupráci s Českým rozhlasem České Budějovice. Společně s celoživotním partnerem Michalem Tůmou pracuje v nakladatelství FOTOMIDA, které se orientuje především na výtvarnou fotografii a umění.
Vystudovala gymnázium v Jindřichově Hradci 1965–1968. Od roku 1970 do roku 1973 pokračovala ve studiu na uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor užitá fotografie, u profesora K. O. Hrubého. V letech 1973–1997 pracovala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích jako fotograf výtvarník a od roku 1997 do roku 2001 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Od roku 2003 vede Galerii Nahoře v Č. Budějovicích, nejstarší galerii v ČR, která se věnuje výhradně fotografii. Jejím hlavním fotografickým tématem, vedle divadelní fotografie, které se věnovala 26 let, jsou detaily a struktury české krajiny. Vystavuje v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje v Českých Budějovicích.
Po ukončení uměleckoprůmyslové školy v Brně koncem 60. let 20. stol. pokračoval ve studiu na pražské FAMU. Jeho životním tématem je inscenované zátiší a detaily a struktury přírody. Krajině se věnuje jen okrajově. Na fotografii lidí rezignoval. Významnou část profesní fotografické tvorby Miroslava Sychry tvoří architektura a gastronomie. Zabývá se i vydavatelskou činností a podílí se na koncepci publikací o městech. S jeho fotografickým dílem se setkáváme v galeriích a muzeích v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje ve Svitavách.
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, kterou dokončil koncem 60. let 20. stol. Věnuje se umělecké fotografii. Dílo Petra Sikuly nabízí mnohovrstevnatý pohled na svět. Známé jsou jeho sociologické reportáže „ Lidé z hliněné vesnice“, věnoval se i ženskému aktu, ale nejvíce ho oslovila krajina. Cykly – Liptov, Ostravská krajina, Jižní Morava, Z cest a další. Sikulovy fotografie mají vysokou estetickou hodnotu. Je autorem několika knih s tématem krajiny. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách galerií a muzeí v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje v Ostravě.
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor fotografie /1972/. Je členem Unie výtvarných umělců, žije a pracuje v Brně. Počátkem sedmdesátých let vstupuje do fotografického dění dokumentární fotografií – Mongolsko, Liptov, Řecko. Souběžně s dokumentem pracuje na cyklech fotografií aktů, textur a struktur. Tyto skupiny spojuje a konfrontuje na výstavách. Pracuje jako reklamní fotograf a od roku 1990 vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách galerií a muzeí v Čechách i v zahraničí.
28. 8. – 30. 10. 2011
Staňte se fanouškem FotoVideo na Facebooku tisknout poslat
Diskuze
vstup do diskuse
Celkem: 0 příspěvků
