Ateliér Schlosser & Wenisch: Fotografie

Většina fotografické produkce ateliérů, hlavně těch, které se orientovaly na německou klientelu, se do dnešních dnů nezachovala. V centru Prahy, na Příkopech č. 3, byla roku 1909 zaregistrována veřejná obchodní společnost Schlosser & Wenisch - Ateliér pro uměleckou fotografii, jejímž zástupcem byl Otto Schlosser.

Podle dosud známých dokladů měl před otevřením společného podniku větší fotografické zkušenosti Max Wenisch (1876-?), který byl obchodníkem se zbraněmi a fotografickými potřebami. S budoucím kolegou se asi seznámil v Klubu německých fotografů-amatérů v Praze.

Wenisch je v dobové literatuře připomínán jako autor krajinných náladových snímků, ale také jako správce klubového ateliéru, člen uměleckého výboru klubu a účastník klubových výstav. Jeho práce byly reprodukovány v zahraničních časopisech (např. Photographische Kunst). O Wenischově autorském podílu na ateliérové produkci však nemáme konkrétní doklady. Roku 1911 byl už podnik registrován jen na Otto Schlossera, jeho společník od spolupráce odstoupil. Název firmy, slepotisk i charakteristická signatura však zůstaly.

Otto Schlosser se narodil 20. června 1880 v Praze. Úvahy o jeho možném vídeňském fotografickém školení (P. Trnková) dosud nejsou dokladovány. S jistotou však víme, že pracoval v rodinné firmě Fischler a Schlosser, která obchodovala s kůžemi. Podobu mladého fotografa zachytil roku 1908 malíř Eugen von Kahler, portrét je dnes ve sbírkách Židovského muzea v Praze.

Nový ateliér získal rychle věhlas, o který se postarala nejen orientace na dobře situovanou část společnosti (byl považován za nejdražší v městě), ale hlavně velice osobitá fotografická práce, ke které dokázal získat i vynikající spolupracovníky. Doménou byl psychologický portrét nepostrádající noblesu a reprezentativnost. Na jaře 1914 byl přijat Franz Fiedler, nějaký čas i firmu vedl (Schlosser byl povolán na frontu), ale pak narukoval i on. Později se usadil v Drážďanech, kde si vybudoval vynikající kariéru. Vzpomínku na toto období nám zanechal tehdejší další pracovník ateliéru Emanuel Kimla.

Ateliér publikoval své práce při různých příležitostech (melancholické záběry Prahy roku 1912 v časopise Photographische Rundschau), ale účastnil se i výstav, kde do roku 1914 získal řadu ocenění (Mnichov, Vídeň, Budapešť, Turín, Petrohrad, Londýn). Zastoupen byl i v prvních soukromých sbírkách, například Ernsta Juhla v Hamburku. Tam je mimo jiné i portrét dirigenta pražského Německého divadla Alexandera von Zemlinského, který byl fotografovým osobním přítelem a účastníkem komorních koncertů v ateliéru. Písemně je doložen i těsný kontakt se skladatelem Arnoldem Schönbergem, víme o portrétu básníka Franze Werfela a rakouského spisovatele a dramatika Karla Krause. Připomínáme-li nejrůznější osobnosti tehdejší pražské kulturní scény, nesmíme zapomenout na rodinu spisovatele Franze Kafky, která ateliér navštívila roku 1910 (viz Klaus Wagenbach: Franz Kafka, Bilder aus seinem Leben. vydání 2008).

Roku 1914 byla Uměleckoprůmyslovým museem v Praze v prostorech Rudolfina připravena reprezentativní výstava k 75. výročí vynálezu fotografie. Vedle řady zahraničních fotografů, pracujících v moderním piktorialistickém duchu, se z domácích největší kolekcí představil ateliér Schlosser & Wenisch (36 foto) a jeho zaměstnanec Franz Fiedler (21 foto).

Po světové válce se situace i produkce podniku výrazně změnily, nová doba vyžadovala organizační zásahy i proměnu stylu. Schlosser také hodně cestoval, roku 1928 putoval na Balkán, do Malé Asie a pak Palestinou, Egyptem a státy severní Afriky. Dochované fotografie jsou provedeny v technice bromolejotisku a mají paralelu v tehdejších dílech Franze Fiedlera.

Na přelomu 20. a 30. let u firmy působil jako operatér (fotograf, který portréty snímal) Antonína Studnička a jako druhý operatér asistent Václav Dub. V dobovém tisku byl Studnička považován za jednoho z nejprogresivnějších profesionálních portrétistů. Svoji kariéru však v polovině desetiletí ukončil sebevraždou. Tehdejší věhlas firmy byl takový, že ji za svého pobytu v Praze vyhledal i jeden z největších novátorů světové fotografie Lászlo Moholy-Nagy. Vedle portrétů, zařaditelných do širokého proudu světového art deco a poučeného i glamour fotografií Hollywoodu, ateliér vynikal i expresivními tanečními studiemi a originálními žánry (Opiový sen ad.).

Řadu fotografií převzaly tehdejší společenské časopisy, mezi nimiž vynikal Salon, který publikoval snímky nejrůznějších osobností a žánrů: režiséra světoznámého filmu Erotikon Gustava Machatého, hereček Olgy Scheinpflugové a Jarmily Kronbauerové, tanečnic Jelizavety Nikolské v aktu a Inky Čekanové, dívek z taneční školy Jarmily Kröschlové, snímky Pražského autosalonu i kreací pražských módních salónů, Sokolského sletu, automobilové závodnice Elišky Junkové, tanečních vystoupení v kabaretu Lucerna a Lucerna Bandu, Voskovce a Wericha, známých i dnes už zapomenutých herců a hereček a dětských žánrů.

Roku 1932 bylo na adrese ateliéru ohlášeno Otto Schlosserem provozování obchodu s fotopotřebami. Podle Antonína Dufka, který měl informace od Schlosserova syna Wolfganga (který před březnem 1939 odjel do Anglie), měl podnik v polovině 30. let fúzovat s ateliérem Karla Stehlíka. Dne 24. března 1939 nechal Schlosser zapsat do živnostenského rejstříku, že se načas vzdává živnosti. V soupisu židovských podniků, vedeném od července 1939, není už podnik evidován. Materiály z policejního ředitelství a evidence obyvatel dokládají, že Otto,  manželka Josefina a syn Tomáš byli dne 4. září 1942 odvezeni do Terezína a za několik dní do Malého Trostince, likvidačního tábora v blízkosti běloruského Minsku. Většina deportovaných se tam ale ani nedostala, místem jejich smrti byl les nedaleko kolchozu Blagovčina.

Kurátor a autor textu: Jan Mlčoch

Dnešní první samostatná výstava ateliéru je sestavena z nemnoha originálních fotografií, které se dochovaly do dnešních dnů. Jedinečné snímky jsou z Archivu B&M Chochola, od vnuka majitele ateliéru Petra Schlossera, Uměleckoprůmyslového musea v Praze a dalších zdrojů.  Výstava se koná na adrese Galerie Josefa Sudka,  až do 18. dubna.