Světluška POTMĚ

Jen dva dny po otevření Kavárny POTMĚ se v její bezprostřední blízkosti otevřela pro veřejnost historicky první výstava fotografií v naprosté tmě.

Jedinečná expozice s názvem Jsme stejní? poodhalila tajemství kavárny skryté za jejími dveřmi, návštěvníci si tu mohli pomocí baterky prohlédnout tváře nevidomých kavárníků, které dosud skrývala tma.

Výstavu POTMĚ 8. června ve 13 hodin na Ovocném trhu slavnostně zahájila patronka Světlušky Aneta Langerová, přední český fotograf Jindřich Štreit a autorka fotografií Martina Kaderková, ředitelka Nadační fondu Českého rozhlasu. Záštitu nad projektem převzal primátor hl. města Prahy Bohuslav Svoboda. Lidé si mohli expozici i sousedící Kavárnu POTMĚ prohlédnout do 22. června denně od 10 do 21 hodin.

Na výstavě bylo pro návštěvníky připraveno dvanáct fotografií nevidomých kavárníků a navíc ještě portrét třináctý, a právě ten by je měl přivést k zamyšlení.

 „Nechtěla jsem, aby moje fotky v lidech vyvolávaly soucit, chtěla jsem ukázat, že se nevidomí od nás zas tolik neliší,“ komentuje název výstavy Martina Kaderková a dodává: „Nevidomí mají stejné radosti, starosti, touhy a zájmy jako my, jen je pro ně těžší některé tužby naplnit, a proto potřebují naši pomoc. Když ji dostanou, dokáží neuvěřitelné věci. Znám jich takových spoustu a jsem moc ráda, že vám mohu na Výstavě POTMĚ představit alespoň některé z nich. Jsou to studenti, spisovatelé, sportovci, rodičové. Odpověď na to, jak moc se lišíme a co nás spojuje, je už na každém z nás.“

Dárci mohou Světlušku podpořit kdykoliv v průběhu roku odesláním dárcovské SMS na číslo 87 777  ve tvaru DMS SVETLUSKA (1 DMS = 30 Kč, Světluška obdrží 27 Kč), nebo ve tvaru DMS ROK SVETLUSKA (pravidelná měsíční podpora Světlušky ve výši jedné DMS po dobu jednoho roku). Sbírkové konto Světlušky "deset devítek" 99999 99999/0100 je rovněž otevřené po celý rok.

A jak to vlastně v Kavárně POTMĚ fungovala?

Ve tmě kavárny se po celou dobu střídalií dva sehrané týmy. V každém týmu bylo šest lidí - hosteska, dva číšníci, barman a dva průvodci. „Každý přesně ví, co má dělat a kudy chodit, jinak by to v té tmě ani nešlo,“ usmívá se nevidomá Katka, která je už třetím rokem číšnicí.

Před kavárnou vás uvítá hosteska Alena, která hned ví, k jakému stolu vás nechá odvést. Na magnetické tabuli si hmatem zaznamenává, jak lidé do kavárny přichází a odchází. Pak vás vyzve, abyste se zbavili jakéhokoli zdroje světla, aby byl zážitek ze tmy úplný. Poté se vás ujímá průvodce Jirka, který vás spojí do vláčku, a hurá do tmy. Procházíte třemi dveřmi, které brání tomu, aby dovnitř neprosvitla ani špetka světla. V kavárně je celkem šest stolů ve tvaru šestibodu Braillova slepeckého písma. K jednomu z nich vás Jirka usadí a už čekáte na svého číšníka. Ze tmy se ozve příjemný dívčí hlas, který vám nabízí teplé i studené nápoje. Než se nadějete, je zpátky a žádá vás, abyste si dali ruce na hranu stolu. Po stole vám pak sune šálek kávy a připomíná, že cukrem dovnitř se už musíte strefit sami. Nevidíte vůbec nic. Jste zcela odkázáni na své další smysly, chuť, sluch, hmat ...

Až vám tma začne být těsná, vydáte se na cestu ven. Opatrně za sebou zasunete židli a ve vláčku projdete třemi dveřmi. Když se otevřou ty poslední, do očí vás udeří prudké světlo. Je oslepující, mžouráte jako krtek. Zase vidíte. Máte pocit, že už víte, jaké to je. Ale víte? Zažili jste tmu, ze které můžete kdykoli odejít…

„Bezprostřední dojmy návštěvníků kavárny jsou pro mě tím nejcennějším. Když třeba vypravují, jak se nemohli potmě trefit cukrem do hrníčku nebo jak hledali hrníček, a nakonec dodají, že nás za to obdivují. Je to pro mě povzbuzující. Snad kavárna přispěla či přispěje, aby zdraví lidé začali aspoň trochu vnímat náš svět a nebáli se na ulici nabídnout pomoc," dodává Michal Maišl, který bude již třetím rokem usazovat hosty ke stolu a vyvádět je ven.

Pro více informací nás, prosím, kontaktujte:

Nadační fond Českého rozhlasu, Štěpánka Batíková, Marie

marie.wichterlova@rozhlas.cz, stepanka.batikova@rozhlas.cz