Na cestách: Země. Voda. Vzduch. – Petr Jan Juračka

Když jsem před sedmi lety psal do časopisu FotoVideo své první nadšené statě o bezpilotních vrtulníčcích, ptačí perspektivě a letecké fotografii, naprosto jsem tehdy netušil, co všechno pro mě budou drony − jak jsme oněm hračkám začali vzápětí říkat − znamenat. Z původního tápání se pro mě staly svým způsobem profesí, a ač obavy o bezpečí stroje i lidí v jeho okolí v mé hlavě dodnes přetrvávají, cítím se dnes ve vzduchu jako doma. Ale co voda?

Nenastal čas proniknout do posledního z podmanivých živlů? Nebo se o to alespoň pokusit?

K této myšlence jsem dospěl při plánování naší letošní velké cesty do Indonésie. S podvodní fotografií jsem experimentoval poprvé na Bajkalu v roce 2010, ale konstelace teploty vody (15 °C) a teploty mého podpaží (38 °C) nebyla tehdy přívětivá. O poznání lepších výsledků jsem docílil o rok později, a to na Kubě. Tehdy jsem máčel nebohou D300 v podvodním pytlíčku, aby mi do něj tu a tam natekla voda. Letos jsem se konečně rozhodl pro odvážnější krok a kontaktoval jsem rovnou Juru Katrušáka, který je mj. jedním z hlavních dovozců profesionálních housingů Ikelite (www.podvodnipouzdra.cz). Než budete hledat, co ta sranda stojí, řeknu vám rovnou, že stojí to skoro stejně jako foťák. A to mě právě dovedlo k zajímavému dilematu: pro které své tělo pouzdro koupit? Pro Nikon D500? Toho miluju! Ale ruku na srdce − je to již tři roky starý model a já mám z důvodu nemalé investice v úmyslu používat pouzdro dalších třeba pět anebo sedm let.

A tak jsem se rozhodl pořídit úplně nové pouzdro na nejnovější model Nikonu, a to na Z7. Ne že bych ho přímo vlastnil, ale dokud ho lze půjčit, vím, že dostanu z toho temného podvodního světa úplné maximum. Rozhodl jsem se tedy vrazit většinu rodinných úspor (rozumějte: prakticky všechno kromě zlatého zubu po prababičce a mojí levé ledviny) do cesty celé naší rodiny do asijského rovníkového ráje.

Následující texty vznikly tak, jak je u mě zvykem: na iPadu přímo na cestě, v zemi, kde se sladí i mangový džus, na dvou neobydlených a sedmi obydlených ostrovech, pěti lodích, ve dvanácti autech i devíti letadlech.

Text a foto: Petr Jan Juračka, http://petr.juracka.eu/indonesie2019, www.zezivotafotografa.cz

Vytahali jsme všechny spotřebiče ze zásuvek, vypnuli vodu a zamknuli dveře. „Je tohle celý, myslíš, vůbec dobrý nápad?“ zeptala se mě moje Zuzka přede dveřmi, aby to děti neslyšely. „Ne. Je to úplná hovadina, ale bude to super,“ odvětil jsem jí rychle, aby nemohla o mých slovech dlouze pochybovat, a utíkal za dětmi dolů po schodech. Odjeli jsme na letiště ...

Celé poutavé vyprávění můžete číst a krásné fotografie prohlížet v dubnovém vydání FotoVideo, více o obsahu vydání najdete zde: www.iFotoVideo.cz/Na cestách s dubnovým FotoVideo