ANDREAS GROLL / NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Jméno vídeňského fotografa Andrease Grolla je neodmyslitelně spjato s počátky fotografie v českých zemích. Jako „první fotograf“ Prahy, Kutné Hory, Plzně, Lednice a dalších míst se stal takřka povinnou součástí přehledové i encyklopedické literatury.

ANDREAS GROLL (1812-1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Galerie hlavního města Prahy

Dům fotografie, Revoluční 1006/5, Praha 1

16.2. - 8.5. 2016

Jeho pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu dnes patří k nejznámějším fotografiím, které u nás byly v polovině 19. století zhotoveny. Přesto zůstávaly až donedávna okolnosti jejich vzniku takřka neznámé, podobně jako velká část další Grollovy fotografické produkce, daleko přesahující fotodokumentaci architektury.

Díky mnohaletému hledání a zkoumání tisíců fotografií, archivních pramenů i prostředí, v němž se Groll pohyboval, si dnes dokážeme udělat nejen detailní představu o jeho životní dráze, šíři a dosahu jeho produkce, ale můžeme například objasnit i důvody do očí bijícího kolísání technické kvality dochovaných fotografií.

O Grollovi dnes můžeme bez nadsázky hovořit jako o průkopníkovi fotografie. Jakožto synovi zahradníka a pomocného kuchaře mu sice sociální okolnosti zprvu nepřály, díky své ctižádosti, touze experimentovat a neustálému prohlubování si znalostí fotografické technologie, k čemuž zásadně přispělo jeho osmileté působení v chemické laboratoři vídeňského Polytechnického ústavu (byť v poněkud podřadné funkci laboratorního sluhy), dokázal tuto bariéru překonat a v roce 1853 si ve svých čtyřiceti letech zařídit vlastní fotografickou živnost.

Na rozdíl od většiny svých kolegů se ovšem nenechal zlákat komerčními úspěchy ateliérové portrétní fotografie. Většinu své fotografické kariéry prožil naopak na cestách – vlakem, povozem či lodí, vybaven rozměrným cestovním fotoaparátem, přenosnou temnou komorou a několika bednami plnými fotografického materiálu, včetně velkoformátových skleněných desek a nezbytných chemikálií.

Cílem těchto cest do blízkého i vzdáleného okolí byla především dokumentace městských novostaveb, architektonických památek, uměleckých děl a v neposlední řadě i výdobytků průmyslu a techniky. Konkrétní výběr se zpravidla odvíjel od zájmu objednavatelů, mezi nimiž najdeme nejčastěji architekty, stavitele, historiky a archeology, ale i šlechtu a také průmyslové a dopravní společnosti. Díky těmto objednavatelům vznikly například nejstarší dochované fotografie Prahy, hradu Rožmberk, zámku Lednice, dělnických osad v rumunském Banátu a mnoha dalších míst.

Výstava přibližuje nejen pozoruhodný příběh průkopníka fotografie Andrease Grolla (1812–1872), jenž se z domácího sluhy vypracoval mezi tehdejší fotografickou elitu, ale i příběh počátku středoevropské fotografie jako takové. Přibližuje nám éru tzv. mokrých kolodiových negativů, kdy fotograf musel spoléhat sám na sebe a na práci svého pomocníka a kdy, pakliže nechtěl zůstat zajatcem portrétního ateliéru, musel přijímat rozmanité zakázky a se svou fotografickou laboratoří podnikat náročné výpravy, často na odlehlá či obtížně dostupná místa.

Výstavě předcházel mnohaletý výzkum archivních a muzejních sbírek u nás i v zahraničí, na jehož počátku bylo několik desítek fotografií architektury a reprodukcí uměleckořemeslných děl. Dnes známe tisíce exemplářů, rozprostřených ve sbírkových institucích napříč zeměmi někdejší habsburské monarchie.

Přestože se hlavně v posledních letech objevují v různých sbírkách další a další Grollovy práce, tím největším zůstává konvolut uložený v Ústavu dějin umění AV ČR, kam se dostal prostřednictvím pozůstalosti předního českého historika umění Zdeňka Wirtha – ne náhodou Grollova prvního životopisce. Stejně jako v případě většiny ostatních fotografií Andrease Grolla i existence těchto byla na několik desetiletí zapomenuta a znovuobjevena až v roce 2008. Nález tohoto souboru, čítajícího přes pět set fotografií, se stal důležitým impulzem pro další výzkum, potažmo upořádání výstavy v Galerii hlavního města Prahy a ve Wien Museum a také vydání jeho první monografie. Velká část fotografií z této i dalších sbírek je nyní veřejnosti představena vůbec poprvé.

Petra Trnková

Více informací najdete zde.