Vesmír 2/2012

O životě v časech postheroických aneb Potřebujeme hrdiny?, Miloslav Petrusek

Sociologie v posledních dvou desetiletích prošla radikálním zvratem, mluví se o vzniku „třetí sociologie". Tou první byla klasická sociologie, jíž dominovala společnost a  uvažování o jejím progresivním vývoji, tou druhou byla reakce na tyto „velké systémy", kdy se postavilo do centra pozornosti sociologie konkrétní individuum. Dnes se mluví o „třetí sociologii", jejímž dominantním tématem je každodennost, čapkovský „obyčejný život", „žitý svět". A tak do sociologie vstupují jako badatelská témata do té doby nedotčená: důvěra, láska, pracovní kariéra, vzájemné vztahy v rodině, nová média, vztahy mezi pohlavími, nové formy sexuality, ale i vaření, domácí úklid atd.

„Komplementem" každodennosti je to, čemu se říká „heroický životní modus", který je založen na ctnosti (proti „jen" spořádanému životu), veřejné demonstraci (proti soukromí), ochotě podstoupit nebezpečí (proti klidu a „pohodě"), ochotě vzít za čin osobní odpovědnost (proti odpovědnosti delegované na „orgány", strany), samostatně se rozhodovat (často proti „většinovému názoru"), odvaze (proti „skrytosti" a jen nutné sebeobraně) atd. A tento „heroický modus" v naší „pozdní době" jako by ztrácel smysl. Poptávka po hrdinech je nulová. Po čem je poptávka, jsou efemérní náhražky - „živé celebrity" a pseudohrdinové katastrofických velkofilmů, kteří nikdy nezachraňují nic menšího než planetu. Hrdiny nahradily mediální celebrity, baviči, momentálně oslavovaní herci a herečky a „diváky" rozhodně více zajímá rozvod Madonny než hladomor v Somálsku. Vykupujeme se občas almužnou, příspěvkem „nepříspěvkovkám" - a to je vše.

Čína plná otázek - Co se skrývá za hospodářským vzestupem Číny?, Stanislav Vaněk

Český rozhlas Leonardo a časopis Vesmír uspořádaly 21. prosince 2011 veřejnou besedu. Hosty byli Kateřina Menzelová (zástupkyně šéfredaktora zpravodajského webu Česká pozice) a Jan Chmelarčík (sinolog, tlumočník, etnomuzikolog). Moderoval Marek Kuchařík z Českého rozhlasu Leonardo.

V tisícileté čínské historii byly odjakživa doby velkých vzestupů i pádů. Podle soudobých ukazatelů - především HDP - míří nyní Čína strmě vzhůru. Je však „západní" HDP tím pravým ukazatelem pro Čínu? Média generalizují a vybírají si jen části reality. Vznikají tak mýty a Čína stále uniká našemu chápání.

To, co platí pro jednu část Číny, bývá chybně zevšeobecňováno pro celou Čínu. Čína není dobře definovaná. Jestliže se dnes bavíme o Číně, půjde hlavně o Čínskou lidovou republiku. Má centrální vládu, proto některé věci na určité úrovni platí pro celou Čínu. V Číně je v současné době „státní kapitalismus". To je asi nejbližší definice toho, jak řízení v praxi funguje. Číňané pro to mají vlastní výraz - socialismus s čínskými rysy. Ve vztazích v podnikání platí ten úplně nejdravější kapitalismus. Pokud navštívíte Čínu s odstupem několika let, vidíte, že boom je ohromný. Ovšem rozdíl mezi vývojem na východě Číny je nesrovnatelný s tím, co je na západě.

Obecně je v Číně velkým problémem školné. Základní docházka je sice povinná, ale školné se platí už na základních školách. Není vysoké, většina lidí si ho může dovolit, ale přesto je na venkově dost mladých lidí, kteří dokončí jenom základní školu, což odpovídá prvnímu stupni u nás. Na středních školách se platí vyšší školné a na vysokých školách se platí vysoké školné.

Ve městech si lidé zvykají na luxus. Na venkově naopak není výjimečné, že v domě je jako podlaha udusaná hlína. V každém domě je třeba televize, ale už ne koupelna a vlastní voda.

  

Čárový kód života. Utopie, či realita?, Lenka Záveská Drábková

 

Již roku 2003 skupina zoologů z Guelphské univerzity v kanadském Ontariu navrhla čárový kód života (DNA Barcoding of Life) jako způsob identifikace organismů na Zemi. To by znamenalo revoluci v taxonomické práci (viz Vesmír 87, 294, 2008/5) a především u „nesnadných" skupin umožnilo určit organismus pomocí malých, standardizovaných kousků genomu, náhradou za morfologické znaky. Cílová představa je lákavá: Do ruční čtečky se vloží kousek zkoumaného organismu a výsledkem je jméno druhu, jeho zařazení, geografické rozšíření a další užitečné informace. Celá věc je však poněkud složitější, neboť vyžaduje minimálně dobře vybavenou molekulární laboratoř a obrovskou databázi s informacemi nejlépe o všech organismech na světě. Celý proces by pak měl být rychlý, levný a dobře dostupný. Původní idea Paula Heberta, který s nápadem čárového kódu života přišel jako první, byla přesně taková. Napadla ho v supermarketu při procházení mezi policemi se zbožím. Uvažoval, zda by se nedala jedinečná informace v písmenech DNA využít podobným způsobem jako kombinace tenčích a silnějších čar na zboží. Zní to jako utopie?

Výživa a chronická onemocnění

Přispívají prozánětové složky nutrice, konečné produkty neenzymatických reakcí, ke vzrůstu chronických onemocnění?, Petr Šíma, Bohumil Turek

Je obecně přijímáno, že typ a skladba výživy určuje do značné míry zdravotní stav populace. Udává se, že za poslední půlstoletí se náš styl života a způsob stravování změnily radikálněji než v průběhu 5000 let. Součástí sledování vývoje zdravotního stavu v souvislosti s výživou by měly být brány v úvahu nejen změny ve skladbě stravy, ale také změny, k nimž dochází při zpracování potravinových surovin a při kulinární přípravě pokrmů. V průběhu těchto procesů vznikají některé sloučeniny, které by mohly mít podíl na současném celosvětovém růstu chronických onemocnění.

Nejšetrnějšími technologiemi zpracování potravin jsou vaření, vaření v páře a dušení. Při moderních technologiích vznikají různorodé stabilní sloučeniny. Neví se, do jaké míry mohou tyto látky mít vliv na zdravotní stav. Už před sto lety popsal L. C. Maillard glykační dráhu proteinů bez účasti enzymů a vyslovil předpoklad, že takto modifikované metabolity by mohly mít význam v patogenezi chronických chorob, zejména diabetu 2. Této hypotéze se však dostalo ohlasu teprve před nedávnem a detailně se jí specialisté zabývají v poslední době. Rozlišují se nízkomolekulární a vysokomolekulární produkty pokročilé glykace; nízkomolekulární se vytvářejí při dušení a vaření (100 °C, 10 minut), vysokomolekulární vznikají při pečení (230 °C, 20 minut). Bylo prokázáno, že vysokomolekulární mají na rozdíl od nízkomolekulárních závažnější nežádoucí účinky u diabetiků.

Stejné poškozující účinky mají též produkty pokročilé lipooxidace.

Produkty pokročilé glykace, lipooxidace a oxidace proteinů vznikají víceméně při všech technologických postupech zpracovávání potravinové suroviny i při přípravě jídel. Při výrobě potravin by se měly používat takové postupy, při nichž se neničí látky s antioxidačními účinky, které v organismu podporují aktivitu ochranných procesů a zesilují účinek protizánětových faktorů.