Dětští vojáci v Africe

V březnu 2012 strhla pozornost světových médií iniciativa nazvaná Kony 2012.

Video nasdílené neziskovou organizací Invisible Children se stalo nejrychleji rostoucí kampaní na sociálních sítích všech dob. Během jednoho týdne jej zhlédlo rekordních 74 milionů lidí. Kampaň konečně po 26 letech aktivity LRA v regionu rozvířila debatu o palčivém problému dětských vojáků v Africe. Rozvířila ale také i debatu o smyslu iniciativy i o fungování této organizace jako takové.

Líba Taylor a Lenka Klicperová pracovaly v severní Ugandě s bývalými Konyho dětskými vojáky v květnu 2011. Kromě toho se s dětskými vojáky setkaly při svých dalších cestách po africkém kontinentu (Demokratická republika Kongo, Súdán, Somálsko).

Z výpovědí bývalých dětských vojáků:

„Když tě chytí a donutí bojovat, chvíli to zkoušíš, myslet na to, že utečeš. Pak to ale vzdáš a přizpůsobíš se, abys přežil,“ shrnuje obvyklé osudy dětských vojáků dnes pětadvacetiletá Sunday Adyeer. Než porodila svoje první dítě, bojovala se zbraní. Neví, jestli někoho zabila, stejně jako to většinou neví nikdo z dětských vojáků LRA. „Do útoku prostě běžíš a střílíš, většinou to není boj zblízka,“ říká Sunday.

Třicetiletá Margaret Aneno žije v severougandském Gulu už čtyři roky. Má čtyři děti a jen jednu ruku. Přišla o ni v roce 2002 při velké spojenecké operaci proti LRA v Súdánu. „Přiletěla raketa, slyšela jsem jen svist. Urvala mi ruku. Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem se rozběhla ukrýt pod převislý břeh řeky.

Cestou jsem ještě dostala tři kulky do hrudníku. Nechali mě tam ležet. Pak jsem se dovlekla k řece, blůzou jsem si ovázala pahýl,“ říká Margaret.

„Přál bych Konymu dlouhý život. Aby se dostal do vězení a tam strávil zbytek svých dnů. Nenávidím ho za to, že mi zničil život. Ukradl mi dětství, dospívání, kvůli němu jsem teď negramotný. Jaké mám šance získat zase zpátky obyčejný život?“ ptá se Simon Nyeko, dvacetiletý mladík, který strávil v LRA 8 let.

Kdo je Joseph Kony?

O Josephu Konym se toho neví mnoho. Existuje jen málo jeho fotografií. Vypráví se o něm legendy, kterým věří kdekdo, nejen jeho vojáci. Narodil se v roce 1961 ve vesnici Odek, nedaleko severougandského Gulu. Do školy patrně chodil, nejméně sedm tříd absolvoval. Má prý ale dar přesvědčovat a charisma. Je vizionář. Dokáže svým vojákům (a nejen těm dětským) namluvit cokoliv. Třeba že dokáže jen tak zničehonic zmizet a pak se zase objevit. Že dokáže číst budoucnost. Že skrze něho mluví duchové. Je to živoucí mýtus, který kolem sebe navíc šíří strach. Jeho armáda drží silou nesmírně krutých trestů, strachu a nevědomosti. Svoje stoupence získává jednoduchým a zároveň účinným způsobem – krade je ve vesnicích. Malí, většinou dvanácti až třináctiletí dětští vojáci, tvoří srdce této guerillové armády. Naučí se rychle, jak zacházet se zbraní. Nemají totiž na výběr – pokud to nezvládnou dobře, zemřou. 

LRA (Armáda božího odporu)

Armáda rebelů, která devastuje region střední Afriky od konce 80-tých let. Hnutí stojí na tezích Starého Zákona, zejména Desateru, do ideologie se ale volně mísí prvky mysticismu, tradičního náboženství, šamanismu. LRA je nejdéle bojující armáda rebelů na africkém kontinentě. Její existenci využívají ke svým cílům nejen ugandská vláda, ale též Chartúm. Ačkoliv to súdánský prezident Omar Bašír popíral, existuje mnoho svědectví o tom, že chartúmská vláda dodávala (a pravděpodobně stále dodává), zbraně a zásoby vojákům LRA. Dnes jsou slyšet hlasy (zdrojem jsou podle ugandských novinářů místní tajné služby), že Kony byl viděn v Dárfúru, jiní zase tvrdí, že v Chartúmu. Konyho armáda vzala do zajetí možná 60 000 dětí, možná více – v odlehlých krajích porostlých hlubokým pralesem, se dají těžko zjišťovat přesné statistiky. K obětem je také třeba připočítat stovky vypleněnných vesnic, zabitých a zmrzačených vesničanů. Ugandská armáda s LRA nebojovala nijak těžce, mnozí dětští vojáci tvrdí, že UPDF schválně čekala, až útok LRA skončí a pak se teprve vydala rebely stopovat. I ugandští vojáci se dopouštěli násilí na vesničanech, kteří jsou (jako ostatně ve všech válkách) největšími oběťmi řádění ozbrojenců.